Prostor náměstí je nejcennějším místem, které je svědectvím historického vývoje města Přelouče. Odstranění kvalitní hmoty budovy z tohoto prostoru, která navíc symbolizuje určitou vývojovou etapu, by bylo výrazem neúcty k vlastní minulosti. Dochovaná stavební historie určuje pojem o velikosti města. Toto místo by nebylo vhodným prostorem pro realizaci novostavby v plném rozsahu.
Stávající historická hmota nárožní budovy ideálním způsobem nechává vyniknout a dojmově podporuje působení dvou sousedících dominantních prvků prostoru náměstí - po jedné straně řady domů s podloubím, po druhé straně budovy Záložny.
V tomto prostoru by bylo vhodné vytvořit koncepci budovy, která by představovala spojení minulosti a současné doby a měla by tak již od počátku dějový obsah daný historickým vývojem místa. Budova sama o sobě by představovala historií podložený příběh - nebyla by pouze sestavou betonu, cihel atd., ale povídkou o historii místa.
Minulost by zůstala zachována ve výrazu objektu směrem do náměstí a zejména v zachování velice kvalitního neutrálního výrazu nároží budovy směrem k Záložně, které podporuje a nechává vyniknout budově Záložny.
Vnitřní konstrukce jsou navrženy zcela nové a odpovídají soudobému požadavku na provozní využití.
To, že budova symbolizuje duchovní spojení historie se současností, je na první pohled zřejmé. Zadní část, která je orientována do ulice Československé armády a nenarušuje tak historickou atmosféru prostoru náměstí, je pojata zcela soudobým způsobem. Tato část vytváří nejenom přechod mezi historickou fasádou do náměstí a sousedící budovou radnice, ale členění fasád této části městského bloku na tři prvky (historická část fasády knihovny - nová část fasády knihovny - fasáda radnice) odpovídá měřítku města.
Navržená budova knihovny je symbolem propojení historie se současností - prolínají se tu dva styly v jednotném celku a tyto styly se navzájem ve svém kontrastu umocňují. Když se na knihovnu podíváme z nároží, tak uvidíme, jak na historickou fasádu navazuje ve směru k radnici zcela nová skleněná fasáda na úrovni současné doby. Obdobný prvek, i když v podstatně menším rozsahu, vidíme jako pokračování historické fasády knihovny směrem do náměstí - tento prvek je nesmírně důležitý a zasluhuje podrobné vysvětlení z hlediska celkového působení a ovlivnění atmosféry celého náměstí:
Jedním z nejvýznamnějších prvků prostoru náměstí je řada domů s podloubím. Je to kvalitní historická architektura, jejíž jedinou nevýhodou je orientace na sever - vzhledem k tomu, že do podloubí nejde slunce, působí poněkud smutným dojmem. Toto je ještě umocněno tím, že je do této linie vysazena hmota objektu určeného k přestavbě. Právě tady je nejtmavší místo celého náměstí.
Navržená kompozice budovy knihovny řeší velice podrobně právě toto místo - z nejtmavšího místa by se mělo stát jedno z nejsvětlejších míst náměstí - a to nejenom ve dne, ale i v noci. Toto by mělo podstatně ovlivnit atmosféru náměstí jako celku, prostor podloubí by měl získat více světla a dokonce i slunce - a to právě v místě, které je dnes nejtmavší. K tomuto podrobnější vysvětlení:
Stávající řada domů s podloubím by měla být zcela jednoznačně ukončena ve své stávající podobě, a to doplněním dobového dekoru štítu stávajícího koncového domu (po konzultaci s památkovým úřadem).
Kompozice fasády stávajícího nárožního domu určeného k přestavbě je ve směru do náměstí symetrická s tím, že tato symetrie je porušena prvkem delší zdi směrem k podloubí - právě tato část zdi zasahuje nevhodně do profilu podloubí.
Návrh zachovává tuto fasádu v symetrické podobě, odstraněna je pouze tato nesymetrická část zdiva navíc, která nevhodně zasahuje do profilu podloubí, vytváří nepříznivý tmavý kout a ovlivňuje tak negativně atmosféru podloubí.
V této části je navržen skleněný mezičlánek spojující historické fasády obou objektů. Tento skleněný mezičlánek je ustoupený na úroveň profilu podloubí a přivádí světlo a dokonce i slunce z opačné strany objektu do prostoru náměstí. Řešení je patrné z půdorysů a modelu (ustoupená dispozice ve 3. podlaží, střešní ateliérová okna na straně náměstí i na straně dvora, doplněno sestavou zrcadel ….). Tento skleněný mezičlánek by měl svítit i v noci a vnášet tak boční světlo do prostoru podloubí - s divadelním scénickým efektem, který je vidět na noční vizualizaci. Toto je výrazný výtvarný prvek pro celý večerní prostor náměstí a měl by vytvořit příznivou živou atmosféru.
Zachovávaná historická část původní budovy je v podstatě veliká socha v prostoru náměstí, která vypráví příběh o historii místa - a do tohoto příběhu může naše doba připojit další kapitolu. Tato inspirace ovlivňuje celkovou kompozici objektu - sochařským způsobem (nikoli však samostatným, ale jako běžná součást stavby) jsou pojaty vnitřní prostory budovy - kompozice schodišťového prostoru s vloženým skleněným výtahem, který v kombinaci se zrcadlovými plochami a prostupem střešními konstrukcemi vytváří světlovod - tím je vedeno slunce středem budovy do všech podlaží v průběhu celého dne. Schodišťový prostor by měl takto působit nejen ve dne, ale také v noci, kdy by měl svítit a být jednou z dominant centra města.
Ve středu schodišťového prostoru je umístěn skleněný výtah, jehož šachta je prodloužena nad úroveň střechy a je zakončena světlíkem se sestavou zrcadel - slouží současně jako světlovod (automatický dojezd kabiny do úrovně přízemí). Ve skleněném výtahu je na každého vidět, zajišťuje kontrolu a pořádek, není pocit stísněnosti.
Samostatným výtvarným prvkem je řešení betonových kazetových stropů v jednotlivých prostorech a výtvarný princip barevného pojetí celku.
Budova je navržena tak, aby sama o sobě byla výtvarným dílem a nepotřebovala tak umístění žádných dalších výtvarných děl.
Historií dané uskočení stopy zástavby budovy vytváří zajímavost místa, charakteristiku a vyjímečnost prostoru - v okolním světě si takovýchto prvků váží a chrání je - stačí připomenout městečka v sousedním Rakousku, kde jsou chráněny domky, které zasahují do prostoru chodníku a vytvářejí tak krásu a jedinečnost místa. Tam se nesnaží kvalitní prvky historie odstranit a nahradit novostavbou.
